close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dračí vejce

15. června 2011 v 22:07 | Mallio

DRAČÍ VEJCE

Norton stála před bufetem úplně na konci fronty."Ach, jo" povzdechla si otráveně, "Nemůžete sebou hodit?!" Křikla panovačně na nakupující puberťáky, "Nevopruzuj!!!" zněla odpověď a hned po ní nsledovala salva přidrzlého, jízlivého smíchu,"Grrr... Však ty ještě uvidíš kdo se bude smát!" zavrčela potichu, ale nahlas se to říct neodvážila. Když se, konečně, dostala do čela fronty, asi po 50 hodinách "puberťácého času", a koupila si vydatný oběd, vydala se s taškou frajersky přehozenou přez 1 rameno na cestu k domovu. Tam shodila tašku, řekla rodičům že nemá nic do školy (což samozřejmě nebyla pravda), vzala si jablko a lahev jasně zelené, chemické citronády a vyrazila do lesa. Když byla mladší, objevila v lese krásnou mítinku, která byla na jaře hustě zarostlá pestrým lučním kvítím, v létě zase plná malích, velmi zajímavých živočichů, na podzim se stromy kolem ní zbarvily dozlatoruda a v zimě to tam zase vypadalo, jako z obrazu nějakého velmi romantického krajináře. Norton sem chodila vždy když měla chvilku, v prospěch jí hrálo jak to, že její rodiče byli neustále někde v trapu, ale i to že les byl asi 20 metrů od jejich malého domku. Bylo jaro a ona měla jarní mítinku nejraději. Lehla si mezi květiny a slastně vdechovala jejich vůni. Když ji to omrzelo ospale si sedla a rozhlédla se kolem sebe. "Ale ne." hlesla,"Zase další kameny." Vstala a začala je odhazovat. Vžycky udržovala mítinku bez kamenů, jednak proto, aby si na ně něky náhodou nesedla, a taky proto, že to tak bylo prostě hezčí. Bum Bum Bum dopadaly kameny na půdu mezi stromy."Jééé, co je to za divnej šutr?" Vykřikla Norton udiveně, "Ten je hezkej!" a uchváceně kámen zvedla,"a lehkej! Hmmm... No když vidim jak je velkej je to dost divný..." a zamyšleně ho těžkala. Byl asi 2krát větší než pštrosí vejce, což je dost velké, ale byl jen o něco málo těžší než slepičí vejce a měl blankytnou barvu s červenými a zelenými skvrnami. Když se to tak vezme... tak vlastně i jako vejce vypadal. A protože Norton byla vždycky hračička tak si řekla,"Hmmm... Tady by mohlo bejt teplo... tak jenom tu trávu trošku přerovnam... tak a je to! Necham to vajce tady a uvidim jesli se vyklube." Když připravila pro vejce co nejdokonalejší pelíšek, ještě jednou ho polaskala a šla domů na večeři. Příštíh dne po škole, Norton zase šla na mítinu a zkontrolovala vejce, nebo co to bylo, chvíly tam pobyla a šla domů. Takhle to pokračovalo ještě asi 17 dní. A potom, když zase jednou zoufale hleděla na vejce v jeho hnízdě, stalo se něco divného, vejce začalo měnit barvu. Z té trochu víc nepatřičně blankytné, se postupně stávala tmavší a tmavší až nakonec docela zčernala. A potom se vejce pohnulo. Byl to jen slabý, lehký pohyb který se ale za chvíli stal zuřivým kýváním se ze strany na stranu. A pak... se vejce náhle postavilo na špiču a... prasklo. Byla to čistá a rvná prasklina, která vypadala až nepřirozeně. A vejce se rozpadlo. Ven vykoukla malá blankytně šupinatá hlava a za ní dlouhý krk, poměrně buclaté tělíčko a nádherná blanitá křídla. Norton se omráčeně zahleděla do dráčkových hlubokých očí.
 

Kam dál

Reklama